Akademická encyklopedie českých dějin. Díl III (Č/2: česko-pruské vztahy – čtyři pražské artikuly), (dotisk 2019)
Akademická encyklopedie českých dějin patří mezi nejrozsáhlejší díla současné české historiografie. Vychází péčí Historického ústavu Akademie věd ČR a jednotlivá hesla jsou zpracována převážně jejími pracovníky; některá specializovaná hesla jsou dílem historiků, právních historiků, teologů a dalších předních odborníků z humanitních věd. Hesla jsou podle významu tematiky rozdělena do čtyř kategorií: A (± 45 000 znaků), B (± 15 000 znaků), C (± 5 000 znaků), D (± 1000 znaků). Všechna hesla jsou autorizována a vzájemně propojena odkazy. Encyklopedie je zaměřena na dějiny českých zemí v evropském a světovém kontextu od počátku dějin do současnosti. Nezahrnuje osobnosti (těm je věnován Biografický slovník českých zemí, paralelně vydávaný Historickým ústavem AV ČR) ani lokality (o nich pojednává Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska /2001/, resp. jeho německá verze Handbuch der historischen Stätten. Böhmen und Mähren /1998/).
Encyklopedická hesla jsou věnována těmto tematickým okruhům: 1) území: teritoriální, státoprávní a strukturálně-organizační vývoj českých zemí (včetně území, jež byla k českému státu dočasně připojena); 2) obyvatelstvo: národy, národnostní menšiny, etnika na území českého státu, české menšiny v zahraničí, jazyky užívané v tomto prostředí; 3) společnost: společenské vrstvy a skupiny, stavy, společenské organizace, sociální problematika, sociální hnutí; 4) hospodářství: ekonomický systém, organizační formy, krize, měnový systém, finance, daně; 5) ústavní, správní a právní zřízení: státní a vládní formy, panovnické dynastie, instituce legislativní, výkonné a soudní moci, úřady a jejich představitelé; 6) politika: politická moc, její nástroje a instituce, politická hnutí, převraty, odboje, povstání, revoluce, politické programy, spolky a strany, manifesty, aféry atd.; 7) mezinárodní vztahy: zahraniční politika, diplomacie, mírové konference, smlouvy, bilaterální vztahy, podíl na činnosti mezinárodních organizací; 8) vojenství a válečnictví: armáda a její složky, vojenské instituce, války, bitvy, okupace, domácí a zahraniční odboj; 9) kultura: kulturní proudy, odvětví, instituce, společnosti a spolky, hromadné sdělovací prostředky, sport; 10) věda a vzdělanost: vývoj a organizace školství, univerzity, vědecké instituce a organizace; 11) historiografie: klíčové pojmy oboru, historické prameny, archivnictví, muzejnictví, knihovnictví, pomocné vědy historické, dějiny historiografie v českých zemích a dějiny českých zemí v zahraniční historiografii, historické instituce, kongresy, zahraniční centra bádání o českých dějinách, didaktika dějepisu; 12) ideologie: myšlenkové a ideologické proudy, mýty a tradice; 13) náboženství: církve, církevní instituce, náboženská společenství a směry, sekty, hereze, konfese, reformace, rekatolizace, liturgie.
Encyklopedie věnuje vyváženou pozornost všem etnikům, která žila nebo žijí na teritoriu českých zemí, zejména Čechům, Němcům, Polákům, Romům a Židům, ale i dalším, méně početným minoritám.
