Polské provinciální synody 13.–15. století

Partikulární právo církevní hnězdenské církevní provincie představuje zákonodárství papežských legátů pro Polsko a provinciální zákonodárství hnězdenských arcibiskupů. Téma má vzhledem k platnosti polského legátského a metropolitního zákonodárství ve Slezsku význam i pro církevní dějiny celku České koruny. V publikaci je představena a shrnuta tématika statut papežských legátů promulgovaných pro Polsko a synod a statut hnězdenských arcibiskupů slavených a vydávaných s platností pro hnězdenskou církevní provincii do počátku 16. století.

Bohaté a pestré legátské a provinciální zákonodárství pro Polsko představuje významný soubor pramenů pro dějiny partikulárního práva církevního polské církevní provincie. Frekventované legátské synody, na nichž byla vydávána legátská statuta, dokládají zájem papežské kurie o dění v Polsku a hnězdenské církevní provincii. Nejrozsáhlejšími z legátských statut jsou konstituce legáta Filipa z Fermo z roku 1279. Statuta arcibiskupů Pełky, Janusze, Jakuba Świnky a Janisława dokreslují obraz vývoje polské církevní správy, jsou důležitým pramenem pro poznání a definování jednotlivých fází rozvoje polské církve, potažmo jejího postavení vůči světské moci. Kodifikační tendence, jejichž počátky lze vysledovat v polovině 14. století (synodyk Jarosława Skotnického), ústí v revizi dosavadních statut a ve vydání nových výlučných a systematicky uspořádaných provinciálních statut Mikołajem Trąbou roku 1420.