Bratrská šlechta v Čechách a na Moravě a formování konfesní identity v raném novověku

Publikace je věnována šlechtickým stoupencům historické jednoty bratrské v době 16. a první poloviny 17. století. V úvodní části její autoři sledují proces formování bratrské šlechtické obce na pozadí politicko-náboženských dějin českých zemí, analyzují vlivy na vytváření konfesní identity těchto osob, zejména rodové konfesní tradice, představují výchovu a vzdělávání bratrské šlechty a různé roviny vztahu mezi duchovním a šlechticem jako objektem zájmu bratrské duchovní správy. Pozornost je věnována také tomu, jak šlechta prezentovala svoji konfesní identitu, zvláště v oblastech hmotné podpory bratrských sborů (např. vydáváním rozličných privilegií zajišťujících hospodářské výsady), nebo recepce dobové bratrské literatury, jak ji lze zkoumat na základě relativně velkého množství dochovaných exemplářů tištěných bratrských děl, které kdysi byly součástí šlechtických knihoven (bible, kancionály i teologická díla). Úvodní část uzavírá pojednání, jak se po bělohorských událostech změnila role šlechty jako ochránce jednoty po odchodu do exilu, a obecnější zamyšlení nad možnostmi, které nabízí při studiu výše uvedených témat šlechtická korespondence. Publikace je zároveň pokračováním ediční řady „Archiv Matouše Konečného“ a její druhou část tedy tvoří edice pramenů, zejména dopisů urozených, kteří se v posledním desetiletí před Bílou horou z různých důvodů písemně obracely na mladoboleslavského bratrského biskupa. Mezi téměř třemi desítkami těchto osob se objevují také Václav Budovec z Budova a jeho syn Adam, Václav Vilém z Roupova, nebo Karel starší ze Žerotína. Korespondenci doplňuje edice částí rejstříků osob – členů jednotlivých sborů mladoboleslavské diecéze, které jsou zároveň jedinečným genealogickým pramenem, neboť obsahují jména několika set urozených, kteří se v prvních dvou desetiletích 17. století hlásili k jednotě bratrské.