Jaroslav Bakeš (1871–1930). Lékař, na něhož se zapomnělo

Monografie je věnována osobnosti lékaře, který se výrazně podílel na formování moravské lékařské vědy (hlavně chirurgie) v první třetině 20. století. Jeho nekonvenční činy, nejen v oblasti medicíny, ve své době vzbudily značný ohlas doma i v cizině, přesto však byl po své předčasné smrti v roce 1930 prakticky zapomenut. Některé z jím navržených lékařských nástrojů a léčebných postupů byly a jsou užívány, jeho skutečný přínos však nebyl nikdy ani shrnut, ani oceněn. Publikace ukazuje osobnost a dílo Jaroslava Bakeše v dobových souvislostech. Sleduje nejen rodinnou tradici, ale především životní dráhu Jaroslava Bakeše od narození přes studia až po samostatné působení jako lékaře, ředitele nemocnice v Třebíči a primáře v Brně.

Bakešův význam tkví nejen v oblasti samotné medicíny, ale také v jeho rozvinutém sociálním cítění, které s inspirací v cizině, zejména ve Švédsku, vedlo ke zřízení Domu útěchy (dnešní Masarykův onkologický ústav), místa, které od roku 1935 poskytovalo nemocným v posledním stadiu chorob (původně TBC a rakoviny) důstojné přístřeší a péči.