Profesoři pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku (1457/1458–1622)

Předkládaná kniha se zaměřuje na dosud málo probádanou problematiku profesorů pražské utrakvistické univerzity v pozdním středověku a raném novověku, konkrétně v období od definitivního prosazení kališnického charakteru Karlova učení v 50. letech 15. století po jeho převzetí jezuity v roce 1622. Na základě analýzy typově různých pramenů, v souladu s nejnovějšími metodologickými proudy a v komparaci s podobnými zahraničními projekty zkoumá terminologii spojenou s danou profesí, předpoklady jejího výkonu, sociální, geografickou, národnostní či konfesijní skladbu vyučujících pražské univerzity, jejich vzdělanostní curricula, samotné pedagogické i další působení na univerzitě, každodennost profesorů včetně jejich hmotného zázemí a jejich paralelní či následné kariéry po opuštění Karolina. Dále se soustředí na jejich knihovny, literární činnost, různé formy mecenátu či kontakty s evropskou obcí učenců. Rovněž zkoumá okolnosti úmrtí profesorů a místa jejich pohřbů. Nedílnou součást monografie tvoří přílohy, z nichž nejrozsáhlejší obsahuje biogramy takřka dvou set zkoumaných osobností.